Rose  alias Rozárka, Kočička, Holčička, Myška, Pejsová, Máňa, Tajtrlík(kupodivu na všechna ta jména slyší) 

     Rozárka se narodila v německé chovatelské stanici Dream of Kintyre mamince Bess vom Fliederhof a tatínkovi Beagold Stanalone spolu s jednou černobílou sestřičkou a dvěmi trikolorními bratříčky. Chovatelé Klaus Höpfl a Eberhart Gross, jsou velmi milí lidé a já jsem jim vděčná za to, že mi umožnili dovézt Rozárku k nám domů.

     Když jsme si malou Rozárku dovezli domů, tak se ukázalo, že je pravděpodobně Německo u protinožců, protože ve dne malé, milé štěňátko rádo spinkalo a v noci nás terorizovalo a pokoušelo se nás vtáhnout do svých her. Naštěstí toto období brzy pominulo a kromě památek v podobě otisku štěněcích zoubků na skříni, jednoho rozkousaného křesla na vyhození, jedněch páníčkových pantoflí, a přečteného denního tisku uprostřed postele (samozřejmě si přečetla i prostěradlo) máme jen ty nejhezčí vzpomínky na naše roztomilé psí miminko. Jako štěňátko měla možnost vyrůstat i s našimi perskými kočkami, které ji uštědřili nejednu lekci „k princeznám se nečichá“ a asi proto se tohle pravidlo občas snaží praktikovat na některých dotěrných psech.

     Štěněcí období máme ale už nějaký ten pátek za sebou, tak musím o Rozárce říci, že je to psí dáma se vším všudy, ovšem dovoluji si podtknouti, že je plemenem border collie, což značí, že není jen gaučovým povalečem (i když gaučink patří také k bohulibým činnostem), ale hlavně miluje jakékoliv „akční“ aktivity.
     Vyzkoušeli jsme snad všechny možné druhy psích sportů, od klasické kynologie (zde ovšem Rozárku poněkud nenadchlo chození u nohy a nudná poslušnost), přes záchranařinu (kde se projevila její láska k jakýmkoliv lidem – ovšem olíznutí nalezené osoby se nepovažuje za dostatečné označení), pasení (kupte si pár oveček na balkón…), tanec se psem (ovšem na to je potřeba i taneční nadání psovoda, a náš styl „slon v porcelánu“ asi nikoho neuchvátí), výstavy (jsou nudné a málo akční), coursing (ale den má pouze 24 hodin…) až jsme definitivně zakotvili u agility, které se pro nás stalo drogou a neumíme si bez něj představit další existenci. Ve volném čase samozřejmě chodíme na procházky, plaveme, házíme balonky, talíře, atomy a jiné předměty schopné létat a nosit se v psí tlamě.